Vrbová farma.

Když jsem trávil na naší farmě první jaro, tehdy ještě co by chalupář, kácel jsem náletové stromy a mýtil buš, která tu za roky neudržování narostla.

Zahrada byla plná starých nemocných vysokokmených jabloní, všude nálety, bodláky, kopřivy.

Pozemek se postupně pročiťoval a otevíral. Prostředkem zahrady vedla strouha, začátek obecního potoku. Zanešená, zarostlá. Pozemek okolo podmáčený.

Přišla chvíle, kdy jsem strouhu prokopal a vyčistil. Naplnila se vodou a jenom velmi neochotně odtékala.

Jednou cestou z Prahy sem jsem se zastavil u hřbitova v Třebonicích, hned vedle Stodůlek. Z přerostlé potoční vrby jsem nařezal pruty na sazenice.

Hned ten den jsem je zapíchal podle strouhy. Úmysl byl tento: vrba vytáhne vodu a bude dávat proutí na pomlázky a stín, bude dělat větrolam. 25 vrb v řadě.

Vrbám se dařilo. Teď, po 12 letech mají průměr kmene cca 20 cm, jsou asi 50 cm vysoké, pravidelně ořezávané, připravené pro 25 vodníků. Každý rok nasadí pruty, krásné rovné, když je voda, tak i 5m dlouhé.

Mnohokrát za těch 12 let jsem okolo nich šel a říkal si: „vypěstovat tady něco dá strašnou práci, ale těmhle vrbám se tu daří, rostou jak o život. To by bylo, živit se prodáváním jejich proutí, roustou samy, jako z vody.“

A dodal jsem vždycky: „to je ale úplný nesmysl, TO PŘECE TOTIŽ VŮBEC NEJDE, KDO BY PROUTÍ KUPOVAL ?“

Jenže.

Postupem šel čas a já zjišťoval, že JEŠTĚ JSOU košíkáři a že pletou košíky a že jsou speciální druhy košíkářských vrb a jak se ty vrby sázejí a jak se o ně člověk musí starat, jak je sklízet, jak je třídit, jak je sušit.

Čtyři roky jsem šel cestou pokusů a omylů. Jednu sadbu mi sežraly srny. Další vrby mi udusil plevel. Potom jsem zasadil vrbu, která dává jenom rozvětvené proutí. Ale taky jsem se seznámil s košíkářem a začal od něho nabírat rady (Vřelé díky pane Vladimíre Dvořáku). A nacházel jsem videa, jak se kde vrba pěstuje, našel komunity na sociálních sítích. A podařilo se mi získat pole, na kterém se dá vrba pěstovat.

Vloni se mi povedlo založit na zahradě prutník a letos v zimě jsem sklízel proutí, některé skončilo zčásti jako sadba a některé i jako materiál na pletení u košíkáře !

Letos, na jaře roku 2019 je bod nula. Na podzim Pepa pooral, dnes dopoledne Pepa připravil, a tento víkend půjde do země vrbová sadba na cca 10 arů.

Držte nám palce, mně i vrbám.

T

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *